Výběr ze 14ti otázek a 14ti odpovědí z roku 2011, kdy se chystal Festival
zdraví v Herolticích u Brna.
Otázky kladl Miroslav Krkavec, hlavní organizátor "Festivalů Zdraví", kterých
proběhlo několik ročníků, odpovídala Mgr. Beatrice Landovská, pozvaná jako
účastník - terapeut na FZ 2011.
Jak jsi se dostala k práci s lidmi a jak dlouho se jí věnuješ?
Bylo pro mne velmi složité srovnat se s vlastním příběhem a to mne přinutilo hledat způsoby, jak se dostat k tomu, co nazýváme vlastním osudem. Začala jsem studovat astrologii a neskončila jsem u sebe, ale fascinována zákonitostmi lidské cesty, jsem začala vypracovávat horoskopy i ostatním lidem. Potom jsem prošla kurzy tantry, šamanismu a výcvikem rodinných konstelací a konstelací traumatu. Je to všechno jen cesta k sobě, při které to, co jsem se naučila, mohu někdy úspěšně poskytnout i ostatním na jejich jedinečné cestě.
Co tě k této práci nadále vede a co lidem nabízíš?
Prošla jsem už vícero různými způsoby "práce" s lidmi a nevím, jaké budou
další kroky, které mě povedou na cestě dál... Nabízím lidem jenom svojí
zkušenost. A pro její zprostředkování používám jednak starověkou formu otevření
se hlavním úkolům tohoto konkrétního vtělení - královnu esoterních věd,
Astrologii, a tu pak ještě spojuji s terapií, která se jmenuje Stavění rodinných
konstelací a pohyby Duše. Stavění konstelací je skupinová terapie, která je dnes
na západě běžně rozšířená, ale nemá s klasickou západní psychoterapií skoro nic
společného. Navazuje spíš na práci s energiemi, jak ji praktikovaly přírodní
národy, nejvíce se podobá šamanskému léčení indiánů či australských domorodců.
Tyto dvě techniky vedou duši k sebepoznání, respektive k zážitku sebeuchopení, k
vědomí vlastní síly. Přes otevření a přijetí vlastních limitů, tzv. determinace
(předurčení), jsme schopni se dostat k vlastní síle a tedy i ke svobodě.
To, co já se snažím poskytnout lidem, kteří za mnou přijdou, je možnost vhledu
do vlastního osudu, možnost uvidět svůj vlastní příběh z odstupu, jakoby shora -
spatřit sám sebe jako součást nějakého velkého děje, který, pokud je v něm
člověk nevědomě, ho může zcela usmýkat. Vědomí, které přichází s odstupem je
první velký krok k léčení. V astrologickém rozboru vždy s klientem hledáme
hlavní úkoly pro toto naše vtělení. Je mnohdy překvapením, jak většina z nás
intenzivně pracuje na úkolech někoho ze svého blízkého okolí a ty svoje vlastní
nevidí, necítí, "nechce" se k nim znát. Při stavění rodinných systémů přijímá
klient "věci svého života" skrze pocity celého systému a při horoskopu, je
nahlíží svými mentálními silami. Ideální je samozřejmě "nahlédnout se" z obou
úhlů pohledu.
Protože "cítit" je sloveso Duše a "vědět" je sloveso "Ducha". Naše většinová
společnost nás vede k největší úctě ke třetímu slovesu, které vyjadřuje funkci
těla, a to je "chtít". Harmonie lidské existence nastává, když Duch ví, Duše
cítí a Tělo chce. Teprve tato trojjediná součinnost vytváří zdraví na všech
úrovních, přináší vědomou existenci, která se propojuje se schopností přijmout
svůj Osud a svoje úkoly a být v životě plně, radostně a vědomě.
Moje práce souvisí s tímto "hledáním" vlastního osudu.
Vracejí se k tobě lidé opakovaně nebo se objevují jednorázově?
Ano, vracejí se.
Jak bys popsala rozdíl mezi prací s jednotlivcem a se skupinou?
To je pro mne veliký rozdíl. Každé setkávání mívá úplně jinou kvalitu.
Při práci s jednotlivcem je středem veškerého konání cesta do hlubin
jednotlivého Osudu a všechno se stahuje v soustředných kruzích kolem klienta a
pohovor probíhá podle klientových možností a naladění. Hodně se u toho mluví...
Při skupinových setkáních je nejdůležitější to, co všechny přítomné v tu danou
chvíli propojuje. Většinou dominuje každému setkání nějaké společné, předem
neznámé, téma. Mluví se mnohem méně a nechávají se "věci dít".
Společné oběma nesrovnatelným situacím je moje Víra, že témata sama přijdou a
poskládají se, pod vlivem toho, co nás přesahuje, dobře.
Jak tato práce ovlivňuje tvůj osobní život?
Velmi.
Na počítači jsem si při čtení horoskopů zkazila oči, přestala jsem si pamatovat
jednotlivé příběhy a stala jsem se samotářkou... Ale také už se neberu tak
vážně.
Jak dnes, po těchto zkušenostech vnímáš sebe a svůj vývoj?
Postupně se změnil celý můj život. Respektive úhel pohledu, kterým svůj život
vidím. I když není to úplně jednoduché a jednoznačné. Člověk je tak trochu jako
pouťová opička na gumě a pořád má chuť se vracet do starých návyků a vzorců.
Vidím dnes úplně jinak svůj prožitý příběh. A vidím každý den svého života jako
to, co skončilo. Podle mne, teprve přijetí konečnosti vlastní cesty, dává životu
rozměr velikosti.
Co se bude dít ve tvém workshopu?
Necháme se překvapit. Podle toho, kdo přijde a jaká bude kvalita okamžiku,
budu pracovat s tím, co se mi osvědčilo, ale třeba bude všechno úplně jinak. Co
my víme?
Vyšší síly jsou silnější než my...
V čem vidíš přínos festivalu jako je tento?
To se uvidí po festivalu... Každé setkání má možnost přinést něco zvláštního a dobrého. A udělá - li jediná lidská duše krok ke svému sebenalezení, bude to dobré. Ve skutečnosti přeji vám - organizátorům i sobě, abychom se všichni sešli v radosti a kráse.
Prozraď nám něco o sobě, co máš ráda na životě a co ráda děláš ve volném čase?
To, co si uvědomuji, je přibývající láska k malým radostem každodenního
života.
A ráda ne-dělám NIC. A u této ne - činnosti, abych byla šťastná, musí být
"ticho", jaké je v přírodě a pokud možno Slunce a také voda a vzduch... A za
těmito "vhodnými podmínkami" ráda jezdím na kole.
Jací přátelé, učitelé nebo osobnosti tě nejvíce inspirovali?
Měla jsem v životě od dětství velké štěstí na setkávání s mnohovrstevnatými a silnými osobnostmi všech možných zaměření a osudů. A mezi nimi byli moji přátelé, učitelé i inspirátoři... V tomto ohledu mě Osud skutečně obdařil plnými hrstmi. Nemohu jmenovat jednoho nebo dva lidi... A hlubokou moudrost lze přijmout i od lidí dávno mrtvých... A tak mám pocit, že se učím od Duchů celého světa a ze všech časů, na které "odtud", z našeho okamžiku, mohu dohlédnout...
Čteš knihy? Jaká je tvoje oblíbená literatura?
Knihy? Literaturou jsem žila většinu svého života. Nejenže jsem vždy četla,
ale i psala. Vedle poezie jsem napsala divadelní hru, esej
o Poselství křížové
cesty, studovala jsem bohemistiku, pořádala jsem sborníky, žila spoluprací na
vydávání samizdatů a pak jsem učila literaturu na střední škole. Můj bývalý muž
je básník, tři členové rodiny jsou ve slovníku spisovatelů - dlouho to vypadalo,
že literatura a divadlo jsou pro mne celý svět.
Ale byla to jen jedno dějství té komedie, kde hraji hlavní roli, v příběhu mého
života. "Připoutání" k tématu a jeho povýšení nad všechno ostatní (a to se týká
každého silného zaujetí, včetně "duchovního hledačství") je, podle mého názoru,
stejné zapletení, jako závislost na rodinném systému, na mámě, na lécích atp.
Literaturu už mám hlavně v sobě. Čtu pořád, ale stýská se mi. Astrologické a
"duchovní" knihy současnosti jsou většinou, bohužel, velmi špatná "literatura".
Jsem moc ráda, že je mám k dispozici, dobře si pamatuji na doby, kdy se žádná
kniha s podobným obsahem nedala sehnat, ale pořád se vracím ve vzpomínkách k
tomu, jaké zázraky přináší lidské duši umění...
Ještě že, máme k dispozici i díla, která vznikla před "oddělením" ducha od krásy
duše... mám na mysli například Dantovu Božskou komedii...
Kde se cítíš doma? Kam ráda cestuješ?
Doma? To je pro mne velmi bolestivá otázka, a právě toto léto je to velmi
živé. Doma se necítím vlastně nikde - a tedy ve výsledku všude. Odysseus se
vracel domů "jenom" deset let, byl na tom, zdá se mi, o něco lépe než já,
protože já se pokouším najít svůj domov v tomto životě už 49 let. Asi ne nadarmo
jsem se narodila v národě, jehož hymna začíná slovy "Kde domov můj".
Ano, už jsem se i něco málo naučila - občas se cítím doma ve svém srdci.
A kam ráda cestuji? Tak to je jednoznačné: Ke Středozemnímu moři. Tam, kde jsou
v harmonii všechny čtyři živly a kde je mír i mezi mužským a ženským principem,
a kde se ve stavbách propojuje hloubka času s jednoduchou každodenní přítomností
místních obyvatel. Miluji Krétu a Provance.
Kdybys měla jedno přání, co by to bylo?
Nechte mi nějaké tajemství.
